Paranormální jevy...

 

Legenda o nejznámější přízračné lodi jménem Bludný Holanďan se mezi lidmi traduje již tři sta let.Zachycuje příběh holandského kapitána, odsouzeného plout s posádkou duchů v okolí mysu Dobré naděje až do konce věků.Zjevuje se prý hlavně za bouří.Temná loď s cáry mlhy místo plachet, obklopená nazelenalou září je podle námořníků předzvěstí smůly či tragických nehod.

Legenda je poprvé veřejně zmíněna ve knize Cesta do zálivu Botany Bay  kterou napsal irský spisovatel George Barrington (1755 – 1804).Tvrdí, že přízračným kapitánem je možná holanďan Henrik van der Decken.Ten pluje roku 1641 s lodí Východoindické obchodní společnosti z indonéské Batávie do Amsterodamu a u mysu Dobré naděje jej přepadává silná bouře.Prý ve snaze bouří proplout přísahá, že mys obepluje i kdyby to mělo trvat do Soudného dne.Jeho loď se potápí, ale poté je jeho prosba vyslyšena a on je tak odsouzen do skonání světa.

V souvislosti s lodí duchů se objevují další jména.Třeba nizozemský kapitán Bernard Fokke.Ten je proslulý neuvěřitelnou rychlostí, jakou zvládá cestu z Jávy do Holandska.Proto je svými současníky podezříván, že uzavřel pakt s ďáblem.Jeho trestem má být nekonečné bloudění v jižním Pacifiku.

Zmiňují se i další mořeplavci-  van Demien, van Straaten, van Dam Phillip Vanderdecken či kapitán von Falkenburg, který prý prohrává svou duši při hře v kostky s ďáblem.

Zřejmě nejslavnější pozorování je zachyceno v záznamech lodi britského námořnictva Bacchante.Na té tou dobou plují i členové britské královské rodiny, princové Albert Victor (1864 – 1892) a George Federick, který je na lodi důstojníkem, jak uvádí současný jihoafrický spisovatel Lawrence G. Green. Princ George si do svého deníku (dnes vystaveného v Londýnském národním muzeu) poznamenává ke dni 11.července 1881: ,,Ve čtyři hodiny ráno se před naší přídí objevuje Bludný Holanďan.Z lodi vycházelo podivné červeno – zelené světlo.Stožáry byly jako v ohni, ráhnoví a plachty byly jasně vidět, přestože byla loď na 200 yardů daleko.“ Přízrak potvrzují i lidé na ostatních dvou lodích flotily.Jedná se o davovou halucinaci? Mistrný podvod? Nebo se skutečně setkali s Bludným Holanďanem?

Loď se od roku 1915 na dlouho odmlčela.Až v roce 1942 admirál nacistického loďstva Karl Dönitz (1891 – 1980) pozoruje v oblasti Kapského poloostrova podivné plavidlo.,,Nevím co to je.Stará loď, dřevěná a s plachtami.Kolem ní je zvláštní mlha.A světlo.Zelené ostré světlo.Vydává zvláštní zvuk.Divné chrčení.“Hlásí kapitán do vysílačky, jak bylo zaznamenáno na řídící lodi.

V druhé polovině 20.stol. případů pozorování ubývá.Jedním z posledních je případ nizozemské lodi Stratt Magelhaen z roku 1969.

 

Přízračné tváře z tankeru Watertown

Je prosinec roku 1924. Tanker jménem S, S. Watertown se plaví ze San Pedra v Kalifornii k Panamskému průplavu. Nikdo netuší, že se brzy stanou svědky události, která obletí svět a na kterou nikdy nikdo nezapomene. James T. Courtney a Michael Meehan na lodi čistí benzinové nádrže, z nichž bylo palivo krátce předtím odčerpáno. Možná nedodržením bezpečnostních zásad či z jiných nevyjasněných důvodů dochází k tragédii. Oba jsou zanedlouho nalezeni mrtví, otráveni benzinovými výpary. Nezbývá než je pohřbít a to do moře. Tento ,,pohřeb" se uskutečňuje 4. prosince 1924 poblíže mexického pobřeží v místě hlubokém asi 430 metrů.

Den nato po západu slunce jde jeden z důstojníků na záď lodi. Náhle však za tankerem spatří ve vysokých vlnách tváře obou pohřbených námořníků. Nejde ale o jejich mrtvoly, nýbrž o nadživotní podobizny tvořené čirou vodou. Trápí důstojníka snad halucinace? Či mořská nemoc? Při době jakou strávil na palubě je to zhola nemožné. Snaží se na sebe upozornit? Svým jednáním by se nanejvýš zbavil místa důstojníka a putoval do blázince. Navíc celé pozorování oznamuje kapitánovi, což je ještě podivnější. Může totiž být odsouzen za stresování posádky lodi, pobuřování a rozvratu pořádku po čemž se velmi brzy projevuje deprese a ponorková nemoc.

Tváře za zádí lodi ale údajně pozorují další a další námořníci. V Panamském průplavu již na tankeru není téměř nikdo, kdo by na existenci tváří nevěřil. Vždy se objeví tři až čtyři metry od lodi a zjevení vždy trvá deset až patnáct vteřin. Následující kapitán tankeru Keith Tracy následně pluje do New Orleans. Opět se objevují hlášení o tvářích za zádí od námořníků zcela izolovaných od zpráv námořníků předešlých. Lodního inženýra Jamese Pattona napadne tváře vyfotografovat. Pořizuje celkem šest snímků a po přistání v New Orleans veze materiál až do New Yorku pro profesionálního fotografa, který snímky vyvolá a zároveň vyloučí fotomontáž.

Na pěti snímcích není celkem vidět nic mimořádného, i když člověku s fantasií se může zdát, že vidí kontury hlavy. Ale až šestý snímek vyvolává senzaci. Courthnyho tvář není příliš zřetelná ale Meehana, který měl holou hlavu, prý poznal každý. Fotografie putuje do celkem osmi fotografických dílen a dvou detektivních kanceláří. Všichni vyvrátí fotomontáž.